celí den se vláčim sem tam jak tělo bez duše bez cíle bez jakého koliv očekávání...topím moji samotu ve virtuálním světě lineage2 a snažím se zapomenout jenže čím víc se snažím tím víc to bolí...snažím se zapomenout každou minutu sekundu však víc a víc myslím na tebe...snažím se tě vyloučit z života ale je mi jasné že to ještě hodně dlouho nepujde...ale nevím...je to složitý...je to těžký...jen tak říct "soo goodbye" a odejít...ze dne na den...já to věděl...němělo to nikdy zajít tak daleko...za ty dva roky neboli teď už budeme vlastně dospělí...tedy jen ty já ještě ne...už nebudeme ty naivní děcka...už budeme tedy ty budeš "normální slečna"...já budu pořád stejně naivní a budu si myslet že si vzpomeneš žes nevymazala stopy mé osoby ve tvé...vím že to nebude jako dřív...asi k sobě už nikdy nebudeme cítit to co jsme cítili ale...pro dobrej pocit...ještě jednou...skusíme to ještě jednou...